Nakonec si nastavení ověřte na malém vzorku. Vytvořte testovací soubor v každém jazyce a projděte formátování, kontrolu i sestavení. Teprve potom rozšiřte pravidla na celý projekt. Udržujte konfiguraci krátkou a dokumentujte jen to, co není zřejmé. Příliš složitý setup nikdo nedodrží a rozdíly se vrátí.
U formulářů platí jednoduché pravidlo: validujte při opuštění pole, ne při každém stisku klávesy, a chybu pište přímo pod konkrétní pole. Nikdy neshazujte celý formulář kvůli jednomu neplatnému znaku. Štítky držte nad poli, ne jako placeholder, který po začátku psaní zmizí. U delších formulářů rozdělte obsah do logických kroků a stav uložení komunikujte průběžně, aby uživatel nepřišel o vyplněná data při neúspěšném odeslání.
Komunikace v projektu má svá pravidla. Pište stručně a věcně, ptejte se na konkrétní
byt v panelákuěci a uvádějte, co už jste zkusili. Pokud recenzent navrhne úpravu, proberte ji v diskusi, ale neslibujte termíny, které nemůžete dodržet. Když na práci nemáte čas, dejte vědět; otevřený pull request bez reakce blokuje ostatní. Někdy je lepší změnu stáhnout a vrátit se k ní později než ji nechat měsíce viset.
Začněte souborem nastavení, který patří
barvy stěn do obýváku repozitáře. V něm definujte jazykově neutrální pravidla: odsazování, konec řádků, kódování UTF-8 a chování při ukládání. Tato pravidla nesmí záviset na operačním systému ani na osobních preferencích. Osobní nastavení nechte mimo repozitář, aby si každý mohl přizpůsobit vzhled, ale ne formát souborů.
Nejčastější chyby, na které narazíte v praxi: mutace stavu přímo v komponentě, ukládání celých API odpovědí bez normalizace, duplikování dat mezi store a lokálním stavem a příliš mnoho
univerzálních akcí, které se pak větví podle typu. Držte se pravidla, že store je jediný zdroj pravdy pro sdílená data, a všechno ostatní nechte v komponentách. Testy pište na reducery a selektory, ne na implementaci komponent.
Stavové obrazy rozhodují víc než vzhled Největší množství chyb vzniká tam, kde se nemyslí na mezistavy. Prázdný seznam, načítání, chyba požadavku, neplatný vstup, příliš dlouhý text. Pro každou z těchto situací navrhněte konkrétní podobu ještě před implementací: co uživatel uvidí, co může udělat a kam se dostane.
Prázdný stav není bílá plocha, ale místo pro krátké vysvětlení a jednu akci. Chybová hláška nemá končit technickým kódem, ale větou, které rozumí i ten, kdo aplikaci vidí poprvé.
Poslední a nejčastěji vynechávaný krok je testování s cizím člověkem. Stačí pět lidí a jeden scénář. Posaďte je k obrazovce, zadejte úkol a mlčte. Neptejte se, co by chtěli, sledujte, kde se zaseknou a co je napadne. Každé zaváhání je informace o návrhu, ne o uživateli. Zapamatujte si, že nejde o to obhájit své řešení, ale najít místo, které funguje. Opravte jeden problém, otestujte znovu a teprve potom řešte detaily.
Dokumentujte i to, co není vidět na první pohled: autentizaci a jak se token obnovuje, stránkování a jeho limity, řazení, filtrování, časové formáty (doporučuji ISO 8601 v UTC), číselníky a jejich platné hodnoty. U volitelných parametrů napište, co se stane, když chybí. Typická chyba je popsat jen šťastnou cestu a zamlčet, že výchozí limit stránkování je 20 a maximum 100. Frontend pak posílá 500 a diví se prázdné odpovědi.
Typická chyba začátečníka je snaha udělat celou stránku Flexboxem. Funguje to, ale výsledkem bývá řada vnořených obalů, které se obtížně udržují. Pokud potřebujete, aby hlavička, obsah a patička držely proporce a prostřední část rostla podle obsahu, Grid je přirozenější. Naopak Grid na jednoduchou navigaci zbytečně komplikuje zápis. Oba nástroje se nevylučují: klidně postavte rozvržení stránky na Gridu a jednotlivé komponenty uvnitř řešte Flexboxem.
Více jazyků v jednom projektu není jen otázka překladu textů. Jde o to, aby editor, nástroje a konvence držely pohromadě. Pokud se každý jazyk
nastavuje zvlášť a ručně, dřív nebo později vzniknou rozdíly, které se těžko dohledávají. Základem je jedna společná konfigurace, kterou sdílejí všichni členové týmu.
Vývojář obvykle přistupuje k rozhraní jako k dalšímu problému k vyřešení: data přijdou, data odejdou, stav se překreslí. Uživatel ale nevidí datový tok, vidí jen to, co je na obrazovce, a rozhoduje se podle toho. Rozdíl mezi funkčním a použitelným rozhraním není v tom, kolik funkcí obsahuje, ale v tom,
jak zařídit malou kuchyni rychle se v něm člověk zorientuje. Než začnete psát komponentu,Sepište si, jaký úkol má uživatel na dané obrazovce splnit, a jak pozná, že ho splnil. Teprve pak řešte rozložení.
Jazykové verze souborů držte v jasně dané struktuře. Ať už používáte překladové soubory, nebo oddělené adresáře, pravidla musí být stejná pro všechny jazyky. Vyhněte se míchání překladů do zdrojového kódu, kde se snadno ztratí kontext. U překladových souborů nastavte kontrolu klíčů: chybějící nebo přebývající klíč je častější chyba než samotný překlad. Do editoru přidejte zvýraznění chybějících položek, aby se problém ukázal dřív než při sestavení.