Než začnete vatu vkládat, dotáhněte elektroinstalaci a veškeré rozvody. Krabice a trubky vyvedené mimo rovinu roštu později působí problémy. Kolem krabic a vedení vatu pečlivě přizpůsobte, nenechávejte žádné štěrbiny. Právě netěsnosti v izolaci patří k nejčastějším důvodům, proč hotová příčka nefunguje tak, jak měla. Vatu řezejte ostrou čepelí a o něco větší, aby se po vložení lehce roztáhla a vyplnila i rohy.
Rozměřte si umístění profilů a instalačních rozvodů. Elektrické kabely, vodovodní trubky a odpady je nutné vést tak, aby je bylo možné kdykoli zkontrolovat a aby nevytvářely tlak na desky. Kabely veďte v chráničkách a zakreslete si jejich polohu – při pozdějším vrtání do stěny se to hodí. Typickou chybou je nechat trubky těsně u povrchu desky; při sebemenším pohybu konstrukce se pak objeví prasklina.
Častou chybou je skladování na slunci pod plachtou. Plachta sice ochrání před deštěm, ale pod ní se sráží kondenzace a desky „dýchají" vlhkost. Stejně problematické je přikrytí neprodyšnou fólií těsně položenou na povrch. Použijte raději krytí s odstupem, které umožní proudění vzduchu. Další chybou je skladování v blízkosti zdrojů tepla nebo chemikálií, které mohou narušit karton i jádro.
Bruste krouživými nebo křížovými pohyby s lehkým tlakem, nikdy netlačte na jedno místo. Tlakem se tmel přehřívá, lepí se na mřížku a vytrhává se. Po každém přejetí plochu přejeďte dlaní nebo bočním světlem – ruka pozná přechody dřív než oko. Světlo umístěte nízko podél stěny, ne proti sobě. Právě šikmé světlo odhalí vlnky, schody mezi vrstvami tmelu a nedobroušené okraje spojů, které při pohledu zepředu nevidíte.
Začněte měřením a vytyčením roviny. Pomocí laseru nebo vodováhy si na podlahu, strop a přilehlé stěny narýsujte, kde má nová konstrukce stát. Zkontrolujte, zda je podlaha v daném místě skutečně vodorovná. Pokud se
úložné prostory v malém bytěýška liší o centimetry, musí se to řešit podložením profilů, ne tím, že se to zamete pod koberec. Chybou je vytyčit jen jednu stranu a zbytek „nějak dorovnat" – výsledkem je křivá stěna, kterou nejde zamalovat.
Kde se nejčastěji chybuje a co to způsobí Typická chyba je podcenění dilatace. Sádrokartonová deska pracuje s vlhkostí i teplotou, a pokud se na obvod místnosti nenavrhne dilatační spára, dřív nebo později se objeví vlasové praskliny v rozích. Druhá častá chyba je příliš řídké kotvení závěsů — strop se
pak prohne a spáry se rozejdou. Třetí je vedení instalací bez rezervy: kabely a trubky se přitlačí na desku a při montáži svítidla se poškodí.
Samonosný podhled není sádrokarton přilepený na strop. Je to nosná konstrukce z pozinkovaných profilů, zavěšená na táhlech nebo přímo kotvená do stropu, na kterou se teprve montují desky. Právě proto drží rovinnost i při větším rozpětí a snese izolaci. Rozhodující je ale příprava: změřit výšku stropu, zjistit, co vede nad ním, a spočítat, kolik centimetrů zabere konstrukce plus deska. Podhled běžně ukrojí několik centimetrů světlé výšky, u zavěšeného provedení i víc. Pokud je strop nerovný, vyrovnává se právě nosná rovina, ne desky.
Příprava podkladu rozhoduje o tom, jak bude
sádrokartonová konstrukce vypadat za rok i za deset let. Nejde o složitou práci, ale o sled několika
rekonstrukce koupelny krok za krokemů, které se nedají př
eskočit. Kdo je vynechá, obvykle to pozná až ve chvíli, kdy jsou desky přišroubované a začne se malovat.
Co se týká nákladů, cena se odvíjí hlavně od plochy, složitosti tvarů a množství technologií ukrytých nad deskou. Rovný podhled bez světel je výrazně levnější než kazetový strop s desítkami bodových svítidel. Do rozpočtu je potřeba započítat nejen materiál a práci, ale i povrchovou úpravu, tmelení a malování. Nejlevnější nabídka často znamená méně závěsů a rychlejší montáž — a to je právě ta úspora, která se později vymstí.
Zavěšení, deskování a spáry Závěsy instalujte do nosného stropu přes pryžové nebo kovové podložky, které oddělí konstrukci od stropu a omezí přenos kročejového hluku. Táhla musí být svislá, ne šikmo natažená — šikmé zavěšení zbytečně namáhá kotvy. Po zavěšení zkontrolujte rovinu ve dvou směrech, než začnete deskovat. Desky se kladou na konstrukci kolmo k pomocným profilům, spáry se posouvají, nikdy nevycházejí čtyři rohy do jednoho bodu. Šrouby se dotahují tak, aby hlavička lehce zapadla, ale desku neprotrhla.

Nezapomeňte na dilatační spáry. Tam, kde se sádrokartonová stěna stýká s jinou konstrukcí, nechte několikamilimetrovou mezeru a vyplňte ji pružným tmelem. Pevné spojení bez dilatace vede k prasklinám v rozích, které se později obtížně opravují. Stejně tak je důležité zkontrolovat, zda podklad, na který se kotví profily, skutečně drží. Uvolněná cihla nebo dutý blok kotvu neudrží, a konstrukce se může rozkmitat.