Před zaklopením se vyplatí zkontrolovat rovinu dlouhou latí v obou směrech a projít všechny spoje rukou. Zaznamenat si trasy instalací a udělat fotografie se vyplatí vždy, protože po montáži desek už není co opravovat bez demolice. Pokud se rošt dělá svépomocí, je lepší nejdřív zvládnout menší plochu a zjistit, jak se profily chovají při
utahování.
Parozábrana rozhoduje o tom, zda konstrukce vydrží Na izolaci se pokládá parozábrana s přelepenými spoji. Fólie se nesmí protrhnout a musí těsně přilnout k obvodovým konstrukcím. Častou chybou je podcenění přelepení spojů nebo vynechání parozábrany u okrajů. Pokud pára pronikne do izolace, kondenzuje a dřevo začne vlhnout. Parozábrana se klade z teplé strany, tedy pod sádrokarton.

Ceny se odvíjejí od množství profilů, spojek, závěsů a kotevního materiálu, takže dvě stejně velké místnosti mohou vyjít velmi rozdílně podle roztečí a počtu vrstev. Vyplatí se spočítat materiál podle konkrétního návrhu roštu, ne podle odhadu na metr čtvereční. Kdo chce ušetřit, obvykle skončí u hustšího roštu po první zkoušce s prohnutou deskou – a to je ta dražší varianta.
Nejčastější chyba je vynechání dilatačních spár u velkých ploch a u napojení na stěny. Rošt i desky pracují s teplotou a vlhkostí, a pokud konstrukce nemá kam povolit, praskne přesně v místě, kde se to nejméně hodí. Další častá chyba je nedostatečné ukotvení závěsů do nosného podkladu — hmoždinka v omítce nebo v duté cihle dlouho nevydrží. Před montáží si ověřte, do čeho kotvíte, a u stropů pod betonem použijte kotevní prvky odpovídající podkladu.
Křížový rošt vzniká spojením dvou vrstev nosných profilů na sebe kolmo. Spodní vrstva se kotví přímo k nosné konstrukci, horní vrstva se k ní připevňuje a teprve na ni jde sádrokarton. Smysl je jednoduchý: roznáší zatížení do více bodů a vytváří prostor pro vedení instalací. Pokud se rošt udělá špatně, desky se časem prohnou nebo popraskají spáry, i když byl povrch při montáži rovný.
Na
parozábranu se montuje sádrokartonový podhled. Desky se šroubují k roštu, spoje se tmeleny a přebrousí. Mezi deskami se nechává dilatační mezera u stěn. Při montáži je třeba počítat s tím, že sádrokarton není nosný, takže se do něj nesmí zavěšovat těžké předměty bez předchozího
vyztužení. Desky se nesmí klást na vlhký podklad, jinak nabobtnají.
Montáž, která drží, a chyby, které se projeví až po čase Začíná se vytyčením roviny laserem nebo vodováhou a osazením obvodových profilů. Do nich se vkládají nosné profily spodní vrstvy, kotví se do konstrukce a vyrovnávají se podložkami nebo závěsy. Teprve potom se kolmo připevňuje horní vrstva, a to tak, aby spoje byly vůči sobě posunuté. Křížení se spojují šrouby s plochou hlavou nebo vhodnými spojkami, ne jen nasazením. Každý spoj musí být dotažený, ale ne přetažený – zdeformovaný profil už rovinu neudrží.
Zateplení podkroví sádrokartonem je častá volba při rekonstrukcích. Sádrokartonový podhled vytváří rovný povrch, do kterého se snadno skryje izolace. Klíčové je ale dodržet správný postup, jinak se v podkroví objeví vlhkost a plísně. Nejprve je nutné vyř
ešit parozábranu a větrání, teprve potom se montuje sádrokarton.
Typickou chybou je rozbalení všech dílů najednou a jejich promíchání. Lepší je nechat díly v obalech nebo je rozdělit podle kroků v návodu a spojovací materiál vysypávat postupně. Druhou častou chybou je dotahování šroubů naplno hned při prvním kroku. Konstrukce potřebuje určitou vůli, aby se dala srovnat do pravého úhlu; pevně se dotahuje až nakonec. Třetí chybou bývá montáž na měkkém povrchu bez podložky, což vede k poškrábání hran a někdy i k prasknutí lamina.
Prvním krokem je kontrola krovu a příprava roštu. Na krokve se připevní nosné profily nebo dřevěné latě tak, aby vznikla mezera pro izolaci. Rošt musí být v rovině, jinak se sádrokarton prohne. Mezi profily se vkládá minerální vlna o tloušťce odpovídající požadavkům na tepelný odpor. Vata se nesmí stlačovat, musí vyplnit celý prostor bez mezer.
Nejčastější chyba je příliš velká rozteč horní vrstvy kvůli úspoře materiálu. Deska se pak mezi profily prohne vlastní vahou, spáry se rozejdou a veškeré tmelení je zbytečné. Druhá častá chyba je nedostatečné kotvení spodní vrstvy do nosné konstrukce – rošt vypadá pevně, dokud na něj nepřijde hmotnost desek a izolace. Rovněž se zapomíná na dilatační spáry u velkých ploch a na to, že profily nesmí být v přímém kontaktu s vlhkým zdivem.
Když je podhled hotový, zkontrolujte rovinu dvoumetrovou latí ve více směrech. Odchylka nad 3 mm na dva metry už je vidět proti světlu a při pohledu z boku. Oprava po nátěru je pracná, proto se vyplatí měřit průběžně po každé řadě profilů. Dobře udělaný podhled poznáte podle toho, že o něm při pohledu nahoru vůbec nepřemýšlíte.