Po vyčištění odstraňte zbytky prostředku čistou vodou a hadřík jen lehce ždímejte. Nadměrná vlhkost způsobuje, že tkanina pomalu schne, začne zapáchat a může se zde tvořit plíseň. Vlhký potah nechte volně uschnout při pokojové teplotě, mimo přímé slunce a zdroje tepla. Fén ani žehlička na mokrou látku nepatří. Žehlit lze až zcela suchý potah, a to z rubové strany přes slabou bavlněnou plenu, pokud to materiál dovoluje.
Nanášej barvu v tenkých vrstvách, ne jednu tlustou. Mezi vrstvami dodrž doporučenou dobu schnutí; obvykle stačí dvě až tři slabé vrstvy. Stříkej kolmo k povrchu ze vzdálenosti, kterou udává výrobce, a vždy mimo hranu šablony, aby se netvořily kapky. Po dokončení nech barvu vytvrdit alespoň 24 hodin, ideálně déle, a teprve potom opatrně odstraňuj pásku. Táhni ji pomalu pod úhlem 45 stupňů. Pokud ji strhneš prudce, můžeš si strhnout i čerstvou barvu.
Poslední velká chyba je spoléhání na jediný zdroj informací. Mapu je potřeba číst spolu s buzolou, s výškovými údaji a s tím, co skutečně vidíte. Když se dvě informace rozcházejí, neznamená to, že jedna je špatná. Znamená to, že někde mezi nimi je vaše chyba. Zastavte se, vraťte se k poslednímu místu, kde jste si byli jistí, a začněte odtud. To je jediný spolehlivý způsob, jak se přestat ztrácet i s mapou v ruce.
Základní pravidlo zní: buď podtóny sladit, nebo je záměrně postavit proti sobě. Sladění je bezpečnější. K teplému dubu a třešni se hodí teplé odstíny béžové, krémové, olivové nebo terakotové. Ke studenému jasanu, šedému dubu nebo mořenému ořechu patří chladnější šedé, modrozelené a lněné bílé. Pokud zvolíte opačný postup, musí být kontrast výrazný a vědomý – jinak vznikne pocit, že se barvy jen tak potkaly na jednom místě.
Terén nečteme, ale domýšlíme Lidé mají tendenci vidět v krajině to, co očekávají. Předpokládáme, že cesta vede rovně, protože na mapě je rovná, i když v terénu uhýbá. Domýšlíme si, že vrchol je tam, kde je nejvyšší bod na obzoru, i když skutečný vrchol je schovaný za ním. Tomuhle se dá čelit jediným návykem: popsat si nahlas, co skutečně vidíte, ne co si myslíte, že byste měli vidět. Rozdíl mezi „tudy vede cesta" a „tady je širší pruh udupané trávy" je přesně to, co rozhoduje.
Pozor také na podlahu. Ta je součástí barevné skladby, i když si to lidé často neuvědomují. Stěna by měla mít jinou teplotu než podlaha, aby se prostor opticky neposkládal do jednolitého bloku. Pokud je podlaha teplá, zvolte chladnější stěnu, a naopak. Tím vznikne přirozené napětí, které místnost oživí, aniž by působila roztříštěně.
Druhá chyba přichází hned na startu: člověk se podívá na mapu, vyrazí a pak ji hodinu neotevře. Přitom stačí každých deset minut zvednout hlavu, najít dva výrazné body v krajině a zkontrolovat, jestli sedí s mapou. Nejde o zastavení a studium, stačí pohled. Kdo tohle vynechá, dojde k chybě, kterou už nejde vzít zpět, protože se vzdálil od místa, kde si mohl ověřit polohu.
Když se pojezd zasekává opakovaně, vyměňte oba válečky současně, i když je poškozený jen jeden. Nový váleček s jiným opotřebením rozhází geometrii a zásuvka bude drhnout o jedenáct milimetrů vedle. Po výměně projeďte zásuvkou třikrát až čtyřikrát v plném rozsahu a zkontrolujte, zda se kolejnici nevrací do původní polohy. Teprve potom ji nechte zatíženou přes noc — případná nerovnost se projeví do rána.
Nejprve zkontrolujte, zda jsou obě kolejnice ve stejné výšce a zda drží v rámu. Povolené šrouby poznáte podle toho, že se lišta při zatlačení do zásuvky prohne. Utáhněte je, ale nepřetahujte — stržený závit v dřevotřísce se opravuje mnohem hůř než zaseknutý pojezd. Potom prohlédněte válečky: musí se volně otáčet a nesmí mít zploštělá místa. Zploštělý váleček způsobuje, že zásuvka drhne v jedné konkrétní poloze, i když kolejnici vyčistíte.
Další častá chyba je ignorování měřítka. Na mapě vypadá údolí jako pár centimetrů, v terénu je to hodina chůze. Kdo odhaduje vzdálenost podle toho, jak blízko jsou čáry na papíře, systematicky podceňuje. Praktické pravidlo: najděte si na mapě úsek, který už znáte, a porovnejte ho s tím, co máte před sebou. Bez tohoto srovnání je odhad vždy špatný, obvykle směrem dolů.
Zaseknutý pojezd u postele s úložným prostorem vzniká nejčastěji tím, že se kolejnice rozjedou, vypadne vodicí váleček nebo se do dráhy dostane prach a vlákna z lůžkovin. Než začnete cokoli páčit, vytáhněte zásuvku úplně ven a položte ji na podlahu. Tím získáte přístup k oběma kolejnicím a zároveň zjistíte, zda je problém v levé, pravé, nebo v obou stranách. Nikdy nerozebírejte rám postele, dokud nemáte jistotu, že závada není jen v samotném pojezdu.