Do našeho starého bytu v cihlovém domě jsem se zamilovala okamžitě. Jen ta dispozice. Obývák s kuchyní měl sotva pětadvacet metrů a ložnice by se dala spočítat krokama. Klasická sedací souprava by sežrala polovinu prostoru a hosté by spali na karimatce. Právě tehdy jsem začala přemýšlet o industriálním interiérovém designu. Nechtěla jsem chladnou halu, ale domov, kde surové materiály hrají první housle a zároveň se v něm dá v klidu usnout. Rozhodla jsem se pro pull-out sofa s úložným prostorem. Dnes vím, že to byl klíčový tah.
Když říkám industriální interiér, mnoho lidí si představí jen šedou betonovou stěrku a holé žárovky. Ale skutečný kumšt je v detailech a v tom, jak si poradíte s realitou malého bytu. My máme například původní cihlovou zeď, kterou jsme jen očistili a napustili matným lakem. Naproti ní stojí pohovka s tmavě zelenou velvet upholstery. Samet a cihla. Zní to divně, ale ten kontrast funguje perfektně. Zjemňuje tvrdost materiálů a zároveň dodává prostoru hloubku. A protože v obýváku nemám místo na samostatnou skříň, vsadila jsem na chytré řešení v podobě sedačky s úložným prostorem pod sedákem.
První týdny jsem se bála, že bude spaní na rozkládací pohovce připomínat kempování. Omyl. Koupili jsme model s kvalitním click-clack mechanismem, který umožňuje sklopení opěráku jedním pohybem. Žádné tahání těžkých matrací, žádné křičení, když se zasekne kovová tyč. A hlavně jsme investovali do samostatné foam mattress o tloušťce 16 centimetrů, která se dá složit a schovat do prostoru pod sedákem. Když přijedou přátelé, stačí dvě vteřiny a z pohovky je pohodlná postel. Žádné probdělá noci, žádné bolavé kříže. Prostě funkční kus nábytku, který nezabírá místo navíc.
Mnozí se diví, proč jsem zvolila zrovna sametové čalounění v industriálním duchu. Právě ta velvet upholstery dělá ten zázrak. Betonová stěrka na stropě, cihla na zdi, nerezové nožky stolu a najednou hebký, tmavě zelený povrch, který láká k usednutí. Je to jako mít v garáži luxusní klubovku. A co víc, samet se překvapivě snadno udržuje. Stačí vysavač s kartáčem a jednou za čas lehké namočení. Žádné vyndavání potahů, žádné žehlení. Prostě praktický luxus, který v malém bytě dělá obrovskou službu.
Problém ale nastal, když jsme potřebovali uložit ložní povlečení, deky a polštáře pro hosty. Skříň v obýváku už byla narvaná kabáty a botami. Řešení přišlo v podobě bed with storage pro hlavní ložnici. Postel má pod sebou tři velké zásuvky na kolečkách, které pojmou všechno od zimních přikrývek až po sadu ručníků. Už nikdy nehledám čisté povlečení v předsíni. A hosté mají vlastní polštář na dosah ruky, aniž by museli lézt do skříně mezi moje svetry. Tohle je přesně ten detail, který dělá industriální interiér obyvatelným.
Když přemýšlíte o industriálním interiérovém designu, většina lidí sáhne po kovových regálech a holých cihlách. To je fajn, ale zapomínají na měkkost. Moje zkušenost je, že do industriálního prostoru patří aspoň jeden kus nábytku s výraznou textilií. Ať už je to křeslo s plyšovým čalouněním, nebo právě ta rozkládací pohovka. Bez toho bude místnost působit jako čekárna u zubaře. My jsme k tomu přidali ještě jeden starý dřevěný trám jako poličku nad pohovku. Ten kontrast surového dřeva, sametu a cihel dělá celý prostor.
Další past, do které jsem málem spadla, bylo osvětlení. V industriálním duchu se často používají velké závěsné lampy s holou žárovkou. V malém obýváku to ale vytváří ostré stíny a nepříjemnou atmosféru. Místo jedné velké lampy jsme dali tři menší bodová světla na kolejnicový systém, který připomíná tovární haly. A k nim jednu stojací lampu s látkovým stínidlem. Tu zapínám vždy, když přijde večer. Surový design potřebuje jemné světlo, aby nezačal být agresivní. Je to jako s tím sametem. Hledání rovnováhy.
Dnes náš byt vypadá, jako by v něm bydlel někdo, kdo rozumí designu, ale zároveň neobětoval pohodlí kvůli stylu. Právě to je na industriálním interiérovém designu to nejkrásnější, když ho neberete dogmaticky. Surová omítka se snese s měkkým polštářem, betonová podlaha s koberečkem z ovčí vlny. A ta rozkládací pohovka se sametovým čalouněním a foam mattress uvnitř, která funguje jako postel pro hosty i jako gauč na večerní filmy, je toho nejlepším důkazem.
Prostě jsem našla způsob, jak mít industriální estetiku, aniž bych musela spát na kovové lavici. Stačí pár chytrých kusů nábytku, trocha odvahy kombinovat materiály a hlavně se nebát přiznat, že chci domov, kde je hezky, ale kde se dá i v klidu ležet. To je celé kouzlo.
