Když jsem poprvé vstoupila do svého nového bytu, zalapala jsem po dechu. Místo klasických příček se přede mnou otevřela jedna velká místnost s kuchyňským koutem a obrovským oknem. Byl to splněný sen o otevřeném prostoru. Jenže pak přišla první noc a já zjistila, že tenhle koncept má jednu obrovskou díru – doslova. Můj obývák musel fungovat i jako ložnice pro hosty. A najednou to nebylo jen o tom, jak pěkně naaranžovat křesla a květináče. Open space design znamená, že každý centimetr je vidět, každý kus nábytku musí splňovat dvě nebo tři funkce a žádná ošklivá postel se prostě neschová za dveře.
Zbožňuji, jak vzdušně takový byt působí, ale první pokus dát do rohu rozkládací gauč byla katastrofa. Klasický typ s kovovým rámem vypadal jako z vysokoškolské koleje. Každé ráno jsem musela skládat matraci a polštáře do skříně, která na to nebyla stavěná. A pak přišla návštěva na celý víkend a já zjistila, že nemám kam uklidit povlečení, natož prostor pro postel, která by nevypadala jako provizorní lehátko. Tady jsem pochopila, že v otevřeném prostoru musíte myslet na každý detail, jako byste skládali puzzle. Jeden špatný kus a celý design padá.
Po třetí probdělé noci na propadlé sedačce jsem začala hledat vážné řešení. Narazila jsem na koncept postele s úložným prostorem, ale v otevřeném prostoru to nesmí být žádné monstrum. Potřebovala jsem něco, co přes den vypadá jako elegantní pohovka a v noci se promění v regulérní lůžko. Zkusila jsem variantu s click-klack mechanismem. Žádné tahání, žádné těžké kovové konstrukce. Jedním pohybem sedák lehne do roviny a máte postel. Ale i tady je háček. Pokud si neohlídáte nosnost a typ pěny, skončíte s proleženinami v kříži dřív, než host vypije ranní kávu.
Klíčem k úspěchu v open space designu je podle mě materiál, který zvládne každodenní zátěž. Když jsem sáhla po pohovce s velurovým čalouněním, bála jsem se, že bude vypadat příliš luxusně na to, aby se na ní spalo. Omyl. Sametový povrch je neuvěřitelně příjemný na dotek a odolává skvrnám líp než len. A co je důležitější, pokud pod ním najdete pořádný rám s laťkovým roštem, tělo si odpočine stejně jako na klasické posteli. Laťkový rošt totiž působí jako pružiny, které kopírují křivky. Bez něj se i sebelepší pěna časem propadne a vy budete spát v korýtku.
Moje současná sestava je sofistikovaná, ale funkční. Mám rozkládací pohovku, která má pod sedákem skrytý výsuv. Když přijedou rodiče, vytáhnu ji a během deseti vteřin je z ní manželská postel. Ale opět – pokud nemáte kam uklidit peřiny, je to noční můra. V otevřeném prostoru musí každý kus nábytku sloužit i jako sklad. Proto jsem zvolila variantu, kde pod rozkládací částí je šuplík na ložní prádlo. A ten zbytek – polštáře a deky – uklízím do velkého kontejneru pod oknem, který zároveň slouží jako lavice. Žádná skříň navíc, nic co by narušovalo vzdušnost.
Když už jsme u těch detailů, rád bych varovala před jednou pastí. Mnoho lidí koupí do otevřeného prostoru obří rohovou sedačku s rozkládacím modulem. Vypadá skvěle v katalogu, ale když ji postavíte do místnosti, sežere vám polovinu metráže. A pak se nestačíte divit, že se v bytě nedá hnout. Mně osobně zachránil nápad investovat do kvalitního foam matrace, který je vložený v sedáku. Není to žádná laciná pěnovka z hobby marketu. Je to hustá paměťová pěna o síle 16 cm, která se při rozložení chová jako ortopedická matrace. A přes den? Normálně sedíte a nikdo nepozná, že pod polštářem číhá postel pro dva.
Zásadní zlom přišel, když jsem přestala řešit open space design jako abstraktní pojem. Začala jsem ho brát jako živý organismus, který dýchá s vámi. Každý kus nábytku má svůj rytmus. Například moje nová pull-out sofa se rozloží směrem do místnosti, ne ke zdi. To vypadá jako banalita, ale v praxi to zachrání přístup ke stolu nebo oknu. Když ji složíte, zabírá minimum místa a její ocelová kostra je tak lehká, že s ní pohnu jednou rukou. Nikdo nechce v sobotu večer bojovat s mechanismem, když má přijít návštěva. A věřte, že hosté ocení, když nemusí spát na zemi na karimatce.
Na závěr jednu osobní zkušenost. Pokud máte otevřený prostor, zapomeňte na kompromisy v podobě nafukovacích lehátek nebo skládacích vojenských postelí. Vypadají hrozně a ničí celkový dojem z místnosti. Místo toho vsaďte na pohovku s kvalitním click-klack mechanismem, laťkovým roštem a pevnou pěnou. Ušetříte si nervy, místo i peníze za nočního lékaře kvůli bolavým zádům. Až budete příště vybírat, myslete na to, že design není o tom, jak věci vypadají, ale jak fungují, když je zhasnuté světlo a vy potřebujete jen klidný spánek.
